Loni jsem začal učit na Anglo-American University a University of New York in Prague. Na jaře jsem vzal kurz Computer Information Systems a když to šlo, tak jsem přidal druhou školu a pokračovací kurz Business Information Systems. To dalo dohromady skoro 8 hodin čistého učebního času týdně (plus příprava, písemky) — výrazně přes rozumnou (únosnou) míru, ale zkušenost dobrá.

Tak mi pojď, ať si nekazíme nový rok #pisemky

A photo posted by Olda Neuberger (@oldaneuberger) on

Nějaké zkušenosti s učením mám z iCollege a z dětských táborů. Plánoval jsem předat spoustu praktických aktuálních informací z oblasti technologií. Na první přednášce (v pondělí v osm) ale čekaly spící tváře s hlavama zabořenýma do mobilů. Ukázalo se, že většina ze studentů studuje humanitní obor, takže je jim nalejvárna o počítačích krapet vedlejší. Zaujmout, udržet pozornost a trochu nadchnout, bylo dostatečně ambiciózní :-)

Pár postřehů z celkem intenzivního učení na dvou soukromých vysokých školách:

– Učil jsem se obličeje studentů čtením jejich jmen u docházky. Číst arabská jména není legrace. Z většiny jmen jsem dopředu netušil, jestli je to muž či žena.

– Vysvětlit něco anglicky tak, aby to neznalý mladý člověk pochopil, zaměstná mozek.

– Vysloužil jsem si oslovení “Mr. Professor”, což je pro český akademický řád lichotivé.-)

– Pochvala a odměna od “šéfa” aktivuje úplně neznámé mozkové synapse.

– Měl jsem hodnotit aktivitu studentů, ale nepamatoval jsem si jejich obličeje. Abych věděl o koho jde, na závěrečné písemky jsem si psal poznámky. Třeba: Holka s velkým afrem; chytře vypadající hipster; nebo Ten co, opisoval od tý holky, atd.

– Jeden student pak přišel a ptá se, co že sem si to tam psal, o co jde. A jeje, říkám si, myslí si, že si tam píšu nějaké nevhodné rasové poznámky či co. No a on měl jen strach, že si poznamenávám, že opisoval. Což taky dělal, ale byl jedinej “usvědčenej” (usvědčil se sám.-). Nikoho jiného se mi nepodařilo načapat! To mě baví, jak důmyslně to ty lidi mají vymyšlený a připravený, že ikdyž celou dobu chodím mezi nima, ničeho si nevšimnu.

– Mezi studenty jsou lidé z celého světa. Takže v příkladech je třeba být hodně ostražitý. Třeba hackeři v US volbách byli -možná- z Ruska. Ale v jedné skupině byla třeba i slečna z Iránu, takže když jsem vyprávěl historku o viru napsaném na míru vědcům z Iránského atomového programu, musel jsem rezignovat (a už zůstat) k obecnému “bad guys”.

Teď se vracím k jednomu kurzu per semestr, což vypadá jako reálné stíhat se zbytkem aktivit.

Vazne by mi zajimalo, kolik jich opisuje a ja to nevidim.

A photo posted by Olda Neuberger (@oldaneuberger) on