Oldřich Neuberger

Oldřich Neuberger

Technologist & entrepreneur

Písmák.cz – 16 let stará sociální síť co stále žije

Líbímseti nebyla první sociální síť, kterou jsem vytvořil. Tou byl Písmak.cz, komunitní server pro amatérské literáty. Písmákovi je letos 16 let a odchoval už nejednu generaci nastupujících autorů. Řadu let s ním sice už nemám nic společného, ale uvědomil jsem si, že jsem tu nikdy nesepsal a nevysvětlil nic o jeho vzniku a historii. Cokoliv existuje na internetu 16 let stojí za pozornost, ne?

Screen Shot 2013-05-15 at 11.35.18 AMPísmák existuje od března 1997. Používá ho asi 3000 lidí denně, celkově bude mít něco okolo 45.000 registrovaných uživatelů. Nejde o nějak zajímavá čísla, ale na literární server to je hodně. Zajímavějších je těch 16 let, tedy že vznikl ještě v době, kdy termín sociální síť v kontextu internetu neexistoval a datum vzniku má i daleko před vznikem služeb jako Novinky, Super, Idnes a jeho vrstevníkem je třeba Centrum.cz. Zní to jako prehistorie? Tak maličko k ní.

Bylo mi 16 a internet byl úplně nový. Nový tak, že většina vrstevníků nevěděla co to je, v generaci rodičů povědomí limitně nula. Pomalé připojení přes telefon a tak dále.. Programoval jsem od šesti let (ještě na Didaktiku Gama), před internetem v ČR proběhal ještě éra BBSek a Fidonetu (BBSky se myšlenkově podobaly sociálním sítím — měl jsem STAR BBS, ale o tom jindy). Jakmile jsme s kamarády pochopili HTML, zkoušeli jsme “něco” dělat. To něco je zajímavé definovat. Něco, co má smysl a je užitečné. No a přestože jsem se tehdy díval na v podstatě prázdný internet, došel jsem k závěru, že skoro všechno (co bych v tom věku dokázal zrealizovat) už existuje. Fascinovala mě mezilidská komunikace a vnímal jsem internet jako obrovský skok od BBSek (kdy se komunikovalo maximálně jen jeden na jednoho), tak jsem chtěl zkusit vytvořit něco jako Mageo (Mamedii), což byl jediný (první) diskuzní server u nás. Každý by měl mít možnost někde online publikovat svoji tvorbu, diskutovat o ni a sbírat zpětnou vazbu (jak to zní dnes prostě!), tak jsem jako první sám zjistil, že psát neumím :-). Písmáka jsem naprogramoval (a poté i Líbímseti, z většiny až do asi 100.000 denních uživatelů).

První Písmák byla statická stránka s ručně vloženými díly a komentáři od lidí, kteří mi je posílali emailem. Současný Písmák (v podstatě tak jak jsem jej opouštěl) funguje jako robustní platforma pro diskuzi nad literárními díly začínajících autorů, disponující nejrůznějšími funkcemi, které sice působí nehezky a archaicky, ale už 16 let úspěšně pomáhají ukazovat autorům, jaké mají schopnosti a objevují talenty. Písmák poskytuje brzkou účinnou zpětnou vazbu, zda by dotyčný měl psát, nebo co nejdříve přestat. Autor napíše báseň, povídku, haiku, nebo jiný literární tvar a ostatní uživatelé dílo komentují, lajkují (v případě Písmáka udělují Tipy), zařazují do výběrů, vedou diskuze na literární témata.

Nejvíc fascinující pocit jsem měl, když jsem poprvé viděl skupinu lidí, která se sešla naživo díky Písmákovi, vedli společnou řeč, bavili se a bylo vidět, že to setkání pro ně mělo hluboký smysl. Občas mi doteď chodí pozvánky na křty knih těch úspěšných, stejně jako se občas někdo zmíní, že se stále vídá s autory, co poznal před 16 lety, nebo že jsou kamarádi doteď. Tenhle pocit je návykový. Práci v oblasti sociálních sítí (seznamování) nemůžu než doporučit, protože pocit smysluplnosti je tu denním chlebem (Líbímseti jej později násobilo, ale o tom jindy..).

Těch několik let s Písmákem bylo báječných. Jako student jsem si mohl dovolit věnovat mu spoustu času a neřešit, zda-li bude něco vydělávat (nakonec to nebyla nikdy ani koruna). Učil jsem se programovat dynamické webové stránky, postupně se objevily relační databáze (Mysql), takže formát textových souborů a zámků nahradilo SQL. Uživatelé pomáhali s nápady, jak vést server dál. Termín sociální síť neexistoval, Písmák tedy nesl označení komunitní server. Komunitní servery byly předchůdcem sociálních sítí. Disponovaly obdobnými funkcemi, nepropojovaly ovšem celou společnost, ale úzké skupiny uživatelů.

Příbývali ale především autoři a s nimi rostl počet publikovaných děl. Když si pod dílem představíme dnešní posty na Facebooku, problém byl obdobný. Jak zařídit, aby příspěvek autora získal náležitou pozornost. Náležitotou znamená alespoň nějakou, protože většina příspěvků by zapadla v množství ostatních a autor by byl nespokojen, protože by si dílo nikdo nepřečetl a on by nedostal zpětnou vazbu. Což je úplná analogie současného stavu na Facebooku, kdy je uživatel pokaždé trochu naštvaný, pokud pošle příspěvěk a nezíská žádnou odezvu. Neméně důležitým úkolem sociální sítě je nenechat zapadnout důležitá díla, tedy ta kvalitní, povedená a umět je mezi ostatními poznat. Zde není analogií potřeba uživatele “být viděn”, ale aby sociální síť obstála coby funkční systém, musí umět rozpoznávat zajímavé příspěvky a umět nabízet uživatelům relevantní (zajímavý) obsah (musí umět určit kvalitu příspěvku). To všechno Písmák řešil (a uměl) před 16 lety :-)

Jak píšu tenhle text, odstranil jsem několik částí, které se detailně věnovaly některým z problematik: technického vývoje, vývoje komunity a vývoje samotného nástroje “sociální sítě”. Dalo by se o nich napsat několik samostatných textů. Také jsem zjistil, že vlastně moc lidí, kteří by měli 16 let zkušeností s vytvářením sociálních sítí (sériově a pro masy lidí) není. Napadají mě úvahy nad historií (a tedy pochopením vývoje) sociálních sítí, pohledu jejich fungování (nikoli marketingového využití firmou, ale z pohledu uživatele), variant možného vývoje do budoucna a samozřejmě pohledu do aktuálních trendů (už jste na just.me?). Pokud by o takové texty byl zájem, pustím se do nich. Měli byste zájem? Dejte mi jakkoli vědět, nejlépe se ale rovnou zapište do newsletteru zde: http://tinyletter.com/olda.