V nejlepších měsících Líbímseti poslali uživatelé 120.000 nových fotek denně. Všechny byly před zobrazením schváleny lidskou silou. Zadarmo. Uživatelé dobrovolně na sociálních sítích kromě tvorby obsahu plní i jiné úkoly a zadarmo tak pro ně pracují výměnou za sociální status.

Písmák, byl coby literární server postavený na interakci uživatelů mezi sebou, kteří diskuzí a komentáři hodnotili svoji literární tvorbu. Už v roce 1999, kdy na Písmákovi denně přibylo několik desítek nových literárních děl, existovala početná skupina autorů, kteří četli všechny nové příspěvky bez ohledu na to jak (ne)kvalitní byly a dávali k nim autorům zpětnout vazbu. Díla nejenom komentovali, ale dále třídili a tvořili Výběry, které méně aktivním čtenářům zjednodušovali výběr co číst a co ne.

Aktivní autoři si tak budovali sociální status. Vymezovali se oproti ostatním, kteří nevěnovali komunitě tolik času. Běžní autoři se na ně obraceli s žádostí o detailnější rozbor jejich děl, ale i s dotazy na technické fungování serveru. Přestože věděli, že se službou nemají napřímo nic společného, tušili, že jim zkušenější autoři budou moci poradit, jak co funguje či nefunguje. Aktivnímu autorovi dál rostla kredibilita, měl mezi davem větší slovo, byl víc vidět a mohl i více ovlivnit dění a směřování serveru. Takovýto sociální status byl motivací věnovat množství času činnosti, která by se jen těžko dala nazvat prokrastinací, nebo zabíjením volného času. Leckdy šlo o náročnou “práci” — kterou přečtení desítek děl denně je. Obdobné činnosti vykonávají uživatelé na řadě serverů, nejčastěji oborových diskuzních serverech, nebo serverech typu Q&A. V tom posledním případě jsou za svoji práci někdy reálně odměňováni. Pokud ne, motivací je opět vliv, tedy sociální status.

V případě Líbímseti šlo o daleko větší objem práce. V nejexponovanější době uživatelé přidali denně 120.000 nových fotek. Každá fotka musela být před zobrazením ostatním uživatelům schválena. Systém byl opačný oproti Facebooku, kde se fotka po publikaci ihned objeví a mizí teprve v případě, že je označena za závadnou. Schvalování je bezpečnější, protože procesem nemůže projít žádná závadná fotka, ale o mnoho pracnější. Ruční schválení 120.000 fotek vyžadovalo práci asi 100 lidí (kdy zhruba pětina byla enormně aktivních a schvalovala i 20.000 fotek denně). Pro zajímavost — aby to bylo vůbec reálné, fotky se administrátorům ukazovaly v malých náhledech a v co největším počtu na jedné stránce. Na 20 palcový displej se vešlo asi 100 náhledů. U všech bylo jako výchozí nastaveno “v pořádku, schválit” a pouze v případě, že administrátor viděl závadnou fotku, odškrtnul u fotky zaškrtávací políčko “zamítnout”. Celou sadu pak schválil jedním tlačítkem. Jedna obrazovka mohla trvat proletět pohledem tak 15 vteřin plus načtení nové.

Schvalování milionů fotek stálo Líbímseti minimální prostředky. Administrátoři za práci dostávali reklamními předměty Líbímseti (trička, mikiny, webkamery, ..), což je nesrovnatelné s objemem práce kterou vykonali (a pro Líbímseti to byl marginální náklad). Uživatelé se stávali administrátory opět kvůli sociálnímu statusu. Administrátor měl v komunitě výhody. Mohl na požádání schválit fotky kamarádovi přednostně (rychle). V profilu měl ikonku, která jeho funkci symbolizovala. Administrátoři byli obdobně jako v případě Písmáka více exponovaní než běžní uživatelé a v rámci celého systému mohli uplatňovat svůj vliv.

Domnívám se, že současné sociální sítě nevyužívají faktor práce zadarmo dostatečně. Pro Facebook vykonáváme obrovské množství práce tvorbou obsahu a poskytováním osobních dat. Představme si ale, kolik času by byla část z miliardy uživatelů ochotna Facebooku výměnou za sociální status cíleně věnovat. Čím? Facebook funguje dobře dokud nemáte problém. Jakmile máte zablokovaný účet, stránku, někdo porušuje vaše práva, najednou nemáte (jako běžný uživatel) s kým problém řešit a především to trvá. Není těžké si tedy jako příklad představit, že by prvotní oporou mohli být uživatelé s vyšším statusem, resp. na prvotní (rychlé // předběžné) řešení by mohl stačit souhlas jednoho (dvou) uživatelů s vyšším statusem. Facebook nechce, aby byl reprezentován běžnými uživateli, kteří by jej mohli reprezentovat špatně, nicméně má zkušenost ukazuje, že při dobrém nastavení a proaktivní práci s aktivními uživateli je možné takové negativní situace eliminovat.

Netvrdím, že to Facebook dělá špatně. Facebook tyto možnosti jistě zkoumal a zamítl. Poukazuji na takový způsob zapojení uživatelů a jeho případné využití třeba v nějakém příštím Facebooku.